Recenze: Spolubydlící

Autor: Christina Lauren

Vydání: Jota, 2019

Žánr: vtipná romantika

HODNOCENÍ: ★★★★★

Představte si, že váš nastávající je neznámý chlapík z metra. Víte o něm jen to, že na kytaru hraje jako bůh a z jeho úsměvu se vám podlamují kolena....

Holland pracuje se touží stát spisovatelkou. Inspirace na světový bestseller jí však došla a tak je ráda za práci v divadle, které vede její strýček. Smiřuje se s tím, že bude jen prodávat trička a kontrolovat vstupenky. Budoucnost divadla je však ohrožení. Chybí jim sólista na velké hudební představení. Jenže pak si Holland vzpomene na svůj idol z metra. Calvin je neuvěřitelně talentovaný kytarový bůh s neodolatelným úsměvem. Holland ho chodí každý den poslouchat do metra. Pár hrábnutí do strun a jeho hudbě propadnete. A možná i jemu. Holland je do něj tak trochu platonicky zamilovaná a je jí jasné, že on je ten pravý pro jejich chystané představení. Je v tom však háček. Calvin je v Americe nelegálně. Nabízí se však jedno řešení. Fingovaná svatba...

Holland a Calvin se upíšou k jednomu roku manželství. Navzájem se musí dokonale poznat a působit zamilovaně. Chtějí oklamat úřady. Neklamou však i sami sebe, když věří, že jsou jen přátelé? Jiskra mezi nimi je. Je to však skutečná láska nebo jen vděčnost?

Christina Lauren. Duo autorek, které píší naprosto Vášnivé a Božské knihy. Pokud jste od nich ještě nic nečetli, rychle to napravte. Začít můžete třeba právě Spolubydlícími. Kniha nemá tak pozitivní hodnocení, jako předchozí série a je to tím, že autorky změnily noty a vsadily na něžnější rytmus.

Jejich předchozí série jely podle božské šablony. Božské, protože fungovala a úžasně bavila. Bylo to výborné čtení, které však postupně zapadlo do stereotypu. Střídali se hrdinové i prostředí, ale průběh byl stejný. Teď se však autorky odklonily od zavedené šablony. Takže, božští bastardi a vášniví svůdníci, máte tvrdou konkurenci. Nebo spíše ,, měkkou,, protože poslední dvě knihy jsou romantičtější. Místo žhavých situací a románků, tu máme naopak jemnější příběh, který pobaví a potěší všechna ženská srdce. Není totiž potřeba hned zahazovat kalhotky. Jde to i jinak, pomaleji. Změnilo se schéma. Už tu nemáme vášnivý výbuch, ale spíše pomalu doutnající jiskru.

Spolubydlící jsou více o citech. Hlavním tématem je vztah dvou lidí, kteří se neznají. Hlavní hrdinka do toho vlítne po hlavě a upíše se k roku manželství. Musí čelit svým citům i věcem, jako je zvednuté prkénko na záchodě. Věřte, že tahle dvojice spolubydlících je vážně vtipná a sladká. Chemie mezi nimi funguje báječně. Zároveň to není přehnané a nedostanete z nich cukrovku.

Kniha však má i své mouchy. Pořádná moucha masařka je sama Holland a její nedostatek sebevědomí. Dost se podceňuje, což vám může lézt v polovině knihy krkem. Taky nečekejte velkou originalitu. Spolubydlící jsou příjemná a vtipná oddechovka, ve které jde hlavně o lásku a náhled do života umělců. Podle jeden z nejlepších romantických kousků, co jsem četla.