V minulém článku jsem vám s radostí představila mé největší objevy a překvapení letošního roku. Zkrátka desítku nejlepších knih, které jsem tento rok četla. Měla jsem celkem šťastnou ruku na výběr knih, ale i tak se našlo pár kousků, které pro mě byly zklamáním. Ať chceme nebo ne, v knižním světě na ně vždy dříve či později narazíme. A právě o nich je dnešní článek. Pět největších knižních zklamání za tento rok. Pět knih, které mě z nějakého důvodu neoslnily, nenaplnily má očekávání nebo mě jednoduše nebavily.


1. My ostatní tu prostě žijem - Patrick Ness (nuda)

Všichni milují Patricka Nesse. Proto jsem neváhala a pustila se do jedné z jeho knih. My ostatní tu prostě žijem je moje první přečtená kniha od tohoto autora. Nejspíše to nebyla ideální volba. Uznávám, že autor píše hezky a má netradiční nápady. Tento příběh je o hrdinech/ nehrdinech, kteří tu prostě žijí, řeší maturitu, první lásky a další problémy. Přímo pod nosem jim probíhá záchrana světa, který zachraňují hrdinové s velkým H.  
Představte si: Harry Potter zrovna objevuje tajemnou komnatu a v patách má baziliška. Neville píše úkoly a přemítá, jestli vůbec proleze do dalšího ročníku. Nic proti Nevillovi, ale naservírujme si pravdu, co vás zajímá více? Asi tak se dá popsat kniha My ostatní tu prostě žijem. Nápad sepsat takovouto knihu je jedinečný, ale jinak neměla prakticky žádný děj, vyvrcholení, ani  závěr.  Jak je napsáno už v názvu, My ostatní tu prostě žijem, je o naprosto obyčejném životě. Já však raději utíkám k příběhům, které mě z všedního života vytrhnou :)
 
2. Všichni ptáci na nebi - Charlie Jane Anders (ach, ten magický realismus)

Lákavá anotace, přenádherná obálka a uvnitř plytký příběh. Kniha Všichni ptáci na nebi je ověnčená řadou cen za literaturu pro mládež. Přesto si nenašla místo v mém srdci a jak napovídá hodnocení na Databázi knih, ani na jiné čtenáře nezapůsobila. Když si přečtete anotaci, získáte dojem, že tuhle knihu musíte mít. Jenže pak přijde lehké rozčarování, že jde o něco úplně jiného, než jste si představovali. Ze začátku má příběh kouzelnou atmosféru a velký potenciál. Časem však zajede do nudných kolejí a to kouzlo se úplně vytratí.  Této knize se nedá upřít její jedinečnost a krásná myšlenka skrýt v ní poselství o rovnováze přírody a technologií. Jenže kromě těchto aspektů byla kniha poměrně nudná. Pro mě to bylo třetí setkání s magickým realismem a potřetí dopadlo špatně. 


3. Panicové - Diana Gabaldon (tak kraťoučké?)
Série Cizinka od Diany Gabaldon je moje srdcová záležitost. Mám ráda knihy i seriál a na každé další setkání s Claire a Jamiem se těším. Proto jsem si nenechala ujít příležitost, přečíst si příběh z Jamieho mládí. Panicové pro mě byli zklamáním především svojí délkou. Příběh je kraťoučký, má délku zhruba 90 stran a zbytek knihy tvoří již první kapitola z Cizinky. O Jamiem jsem toho také moc nového nezjistila a vím, že Diana Gabaldon umí psát mnohem lépe. Nebylo to špatné, ale zkrátka jsem čekala více.

4. Dívka v ledu - Robert Bryndza  (masivní reklama pro průměrnou knihu) 

Dívka v ledu je velmi kladně hodnocená kniha a já se doslova brodím proti proudu. Tato kniha se mi totiž nelíbila a svůj podíl na tom má masivní reklama. Podle té obrovské kampaně, kdy na mě na každém rohu mrkala její ledová obálka, jsem čekala něco více. Nebyla to špatná detektivka, ale četla jsem mnohem napínavější, mrazivější, zapeklitější detektivní kousky. Dívce v ledu se nepovedlo mě vtáhnout do příběhu natolik, aby ve mě vyvolala nějaké emoce, chuť zabásnout vraha nebo fandit detektivce Fosterové. Byl to čtivý, průměrný příběh, kterému k dokonalosti chybí pořádná dávka akce, napětí a méně arogantní a vlezlá vyšetřovatelka.

5. Dívka v červeném kabátku - Kate Hamer (jednoduše katastrofa)  

A největší katastrofa na závěr. Jedna dívka. Dva životy. Dvě jména. Osmiletá Carmel se jednou ztratí své matce. Najde ji muž, který o sobě tvrdí, že je její dědeček, jenž se s rodinou v minulosti přestal stýkat. Tvrdí, že její matka měla nehodu a že Carmel s ním nyní bude muset žít. Jenže říká skutečně pravdu? A má Carmel léčitelské schopnosti, dar, v který věří její dědeček?

Kniha se zajímavou anotací i úvodem. Prvních pár desítek stran jste jako na trní, zabraní do čtení. Jenže pak děj začne zpomalovat, až se skoro zastaví úplně. Očekávala jsem detektivku, thriller, kde se bude vyšetřovat, hledat, pátrat, ale v Dívce v červeném kabátku se vše nechává jen tak plynout. A na konci knihy se vše jako zázrakem vyřeší na pouhých třech stranách.

A jaké knihy jsou letos největším zklamáním pro vás?