Recenze: Poslední příliv

Autor: Sandrine Collette
Vydání: Vendeta, 2020

Žánr: thriller kmoři nebo na Mácháč

HODNOCENÍ : ★★★

Modré moře, palmy nad hlavou a bělostný písek. Taky ve své fantazii chcete uváznout na rajském ostrově a pár dní si  odpočinout? Jenže, co když ostrov není tropický ráj, ale poslední kousek země, z kterého vám moře, den co den,  ubírá další kousky půdy pod nohama?

Před šesti dny sesuv sopky vyvolal v oceánu obrovskou přílivovou vlnu. Nelítostný živel smetl vše živé a nad hladinou zůstali pouze vrcholky kopců. Na jednom takovém nezaplaveném ostrůvku žije Louie spolu se svojí rodinou. Svět kolem nich zmizel. Všude okolo se rozprostírá moře a nikdo je nepřichází zachránit. Navíc  voda stále stoupá a každý další příliv se postupně blíží k jejich domu. Zbývá jim jediná naděje. Loďka, s kterou mohou dojet do hor. Je jich ovšem jedenáct a místo v lodi není pro všechny. Někdo bude muset zůstat na ostrově a čelit sám děsivému oceánu, nelítostným bouřím a chabé naději, že možná se najde nějaká záchrana.

Na ostrově zůstane Louie spolu se svojí sestrou a malým bratrem. Určitě byste si rádi představovali, že bude následovat pořádná robinsonáda a akční vymýšlení plánu, jak doplout do bezpečí. Ve skutečnosti ale děti přemýšlejí, co uvařit k obědu a jaké si zahrát hry. Celkově jsem těch představ o Posledním přílivu měla hodně a nakonec se ani jedna neshoduje s realitou. Poslední příliv má nálepku thriller. Podle anotace a chytlavé obálky jsem čekala nějakou správnou partičku boháčů, kteří si chtějí užít v tropech. Potom ideálně vlnu tsunami a drsný boj o místa v lodi. Zkrátka takové Hunger Games míchnuté Robinsonem Crusoe.

Nakonec to bylo úplně jinak.  I tak je to ale velmi zajímavý a originální námět, s kterým by šlo dobře a napínavě pracovat. Možná by dříve působil nerealisticky. Nedávno jsme ale viděli, že svět se skutečně  může obrátit vzhůru nohama. Problém však je, že kniha je psaná v hodně strohém stylu asi jako  - ,,Blížila se bouřka. Děti se bály a měly hlad.,, Tenhle způsob psaní mi připomíná moje slohy ze základky. Asi už jsem zvyklá, že thrillery jsou napínavé jako kšandy a na knihy, které obvykle obsahují více emocí. Ze začátku jsem proto měla vážný problém se začíst. Moc tomu nepřidával ani fakt, že začátek plyne tempem asi jako voda na Mácháči.

Vytrvala jsem ale až do konce. Poslední příliv má  přes třista stran a je psaný z pohledu třetí osoby. Líčí osudy dětí, které zůstaly na ostrově i jejich rodičů, kteří se vydali na riskantní cestu. Vlny jsou ovšem zrádné a tak dojde i na nějakou akci. Bouře, mořská monstra, zkrátka nebezpečí všude kolem. Postupně zjistíte, že přece jen kniha má určité kouzlo. Je o odvaze opustit domov, o těžkém rozhodnutí i o lásce k rodině. Poslední příliv vás zkrátka nesmete najednou jako oceán, ale spíše postupně pohltí a stáhne do hlubin příběhu.

Za spolupráci děkuji:

Knihu můžete zakoupit zde.