Recenze: Píseň zimy

Autor: S. Jae- Jones

Vydání: CooBoo, 2017

Série: Wintersong, 1.díl

Anotace:

Liesl celé své dětství poslouchala tajemné příběhy o Králi duchů, který vládne podzemí a který ji inspiroval ke skládání hudby. Když ale Liesl vyrostla, musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou - za jeden život vyžaduje jiný. Aby zimu mohlo vystřídat jaro, musí si do podzemí vždy odvést pannu, a pokud se má Käthe vrátit, musí se pro ni Liesl obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemní říši Liesl zjistí, že ji král nadále inspiruje a že ho obdivuje. Avšak Liesl v podzemí pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čím blíž si ale s králem jsou, tím horší se zdá jejich rozhodnutí: Obětují svou lásku, anebo nastane konec světa?

HODNOCENÍ:★★★

Liesl je nadaná hudebnice. Její svět jsou noty a struny. Skládá podmanivé písně, které okouzlí i samotného Krále duchů. Ten se s ní přátelí už od dětství, protože její písničky ho k ní neodolatelně přitahují. Až se jednoho dne rozhodne, že musí mít svoji malou hudebnici navždy pro sebe. 

Unese proto její sestru, aby Liesl přišla za ním do podsvětí. Liesl se skutečně vydá zachránit sestru. Král duchů ovšem žádá život za život. Pokud chce Liesl osvobodit sestru, musí zaujmout její místo a stát se ženou Krále duchů. Liesl moc dobře zná pověsti o Králi duchů a ví, co ji čeká. Král duchů přináší zimu. Po zimě musí zákonitě přijít jaro. Jenže aby přišlo jaro, musí mít Král duchů sílu. Jeho silou se každý rok stává nová nevěsta. Každý rok přichází do podzemí krásná panna, aby se stala jeho manželkou a zachránila pozemský svět, který by jinak navždy zůstal pod závějemi sněhu. Tentokrát by to měla být Liesl, která Králi učarovala svojí hudbou. Čeká ji stejný osud jako předchozí nevěsty? Postupně uvadne, uhasí se její plamen? Nebo ji udrží její vášnivá hudební duše při životě?

Píseň zimy je převyprávěním německé pohádky o Králi duchů. Slibuje tajemný příběh protkaný hudbou a pohádkovou atmosférou. Obojí splňuje v přímo vrchovaté míře.  Už při pohledu na obálku zažijete první záchvěv zimy a skoro vás sněhové vločky zastudí na rukou, v kterých knihu držíte. Pohádková atmosféra z knihy sálá už od prvních stránek. Celá kniha je totiž psaná dost zvláštně. Je poetická, plná popisů a melodií. Je originální, na druhou stranu ovšem neuvěřitelně rozvleklá a nudná. Později nabere spád, ale výsledný dojem už to nezachrání. Navíc ne všechno v ní dává smysl a spousta situací se opakuje. 

Píseň zimy je plná zvláštních tónů. A to doslova! V této knize je mnohem více hudby, než si myslíte. Hlavní hrdinka se neustále rozplývá v notách a hlavu má plnou melodií. Snad stokrát opakuje, jak miluje hudbu a jak její talent nikdo nebere na vědomí. Liesl je totiž takové ošklivé káčátko. Není proto divu, že když se dostane do podzemí, nakonec se jí tam zalíbí. Konečně může hrát naplno, konečně ji někdo uctívá více, než všechny slavné skladatele dohromady. A tak i když se chtěla Králi duchů pořádně pomstít, nakonec se Liesl zamiluje.

Jak jste určitě poznali z předchozího odstavce, Liesl mi k srdci nepřirostla. Na můj vkus až příliš naříká a vzápětí se vrhá Králi duchů do postele. Mnohem zajímavější je Král duchů. Kdo je král duchů? Proč potřebuje každý rok novou pannu? To jsou otázky, které mi nedaly spát. Ovšem to, jestli Liesl složí novou píseň nebo ne, mě nechávalo chladnou.

Kniha má svoje kouzlo. Já si s ní příliš nerozuměla ale zároveň cítím, že má jedinečnou atmosféru. Příběh je originální a při lepším provedení by byl dokonalý. Takhle je z ní kniha, která nesedne všem. Píseň zimy prostě není žádný rádiový popík, který miluje každý druhý. Přirovnala bych ji ke klasice nebo metalu. Podobně jako tyto hudební žánry i Píseň zimy buď milujete nebo ji moc nemusíte.