Recenze: Krverůž

Autor: A.G. Howard

Vydání: CooBoo, 2017

Anotace:

Rune je nadaná zpěvačka s andělským hlasem, která ale pro svůj talent velice trpí. S nadějí, že jí odborníci pomůžou, začne chodit na uměleckou konzervatoř Krverůž. Nejenže je tato škola tajemná, dokonce se proslýchá, že v ní straší proslulý fantom Opery. A čím více Rune školu poznává, tím spíše tomu věří. Ve snu ji navštěvuje tajemný a okouzlující houslista, který zná všechna její tajemství a učí ji zpívat. Dokáže ji zachránit, anebo se stane její zhoubou?

HODNOCENÍ:★★★

Rune má neobyčejné nadání, které je pro ni darem i prokletím. Je nadějnou zpěvačkou s andělským hlasem. Dokáže zazpívat každý tón a jakoukoliv operní árii. Za pěvecký talent však platí vysokou cenu. Když zaslechne tóny opery, má nezvladatelné nutkání zpívat. Musí okamžitě vyslyšet volání hudby a dát do svého zpěvu vše. Píseň ji vždy ovládne a na svém konci zanechá v mdlobách.

Její matka se na toto trápení už nedokáže dívat a proto Rune pošle do hudební akademie Krverůž. Tady by se měla Rune naučit ovládat svůj hlas. Jenže té se na zapadlý francouzský venkov vůbec nechce. Kromě toho, že škola je na kraji světa, nesmí se v ní používat mobil a hned za oknem má výhled na děsivý hřbitov, v ní navíc podle pověstí straší i proslulý fantom Opery. Rune brzy zjišťuje, že na těchto pověstech bude kousek pravdy. Hned po příjezdu jí z toho podivného místa naskočí husí kůže. Pak začne vidět stíny v zrcadlech a slyšet šepot. Navíc potkává tajemného maskovaného zahradníka, který se objevuje i v jejích snech a učí ji zpívat.

Krverůž je nejnovější knihou od autorky série Šepotání a retellingem Fantoma Opery. Příběh Fantom Opery totiž neznám. Ovšem s autorčiným stylem už jsem setkala v Šepotání. Nebyl to moc ohromující zážitek. Šepotání mi přišlo chaotické a zmatené. Přesto jsem se rozhodla dát jí další šanci a zkusit Krverůž.

Dívka, kterou svazuje hudba. To zní dobře, ne? Ale pokračujeme v krasojízdě a trochu si to ještě přiblížíme. Škola, kde lišky dávají dobrou noc na gotickém hřbitově. Budova Opery, po jejíchž chodbách bloumá samotný Fantom Opery. Nesmíme zapomenout na trochu magie, tak tam naplácáme ještě aury, čakry, spřízněné duše  a energetické upíry. Další nutná přísada je pěkný vypracovaný chlapec. Jednoho proto autorka vylovila z podzemí. Seznamte se s Trnem, tajemným houslistou, který Rune navštěvuje ve snech. Zdá se vám, že tomu ještě něco chybí? Ano, k tomu aby to bylo dokonale přitažené za vlasy, už schází jen pár věcí. Třeba samotný Fantom Opery, kterému stáří trochu vlezlo na mozek.

Krverůž je zkrátka laděná do gotického stylu a melancholie. Tomu odpovídá i styl autorky. Najdete tu hodně popisů. Nestačí přece říct, že Trn je hezký kluk. Je naprosto nutné zdůraznit, že má oči jasně zářící jako dva pichlavé trny a barvy noční oblohy se svitem hvězd. Na začátku pro mě proto bylo obtížné se pořádně začíst. Nepomohl tomu ani zoufale pomalý rozjezd příběhu. 

Nechci však Krverůži jenom křivdit. Když autorka konečně odhalila, o co vlastně fantomovi jde, příběh nabral tempo. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne a knihu nakonec i  s chutí dočetla. I ta romantická linka mezi Rune a Trnem se mi začala líbit.  Dokonce jsem si oblíbila jednu postavu - kocoura Ďábla. Nakonec Krverůž řadím mezi průměr. Četla jsem o dost lepší příběhy i větší hrůzy. Příběh je to rozhodně zajímavý, plný romantiky, hudby a se zvláštním poetickým nádechem. Na mě však působil nerealisticky a překombinovaně. Zkrátka jsme si s knihou úplně nepadly do noty.