Recenze: Dědictví krve

Autor: Amelie Wen Zhao

Vydání: Albatros Media,  2021

Žánr:  young adult fantasy

HODNOCENÍ: ★★★

Anastázie Michailovová je korunní princezna Cyrilie.  Princezny obvykle při pohledu na krev omdlévají a nepouštějí se do nebezpečných dobrodružství. Anastázie je ale jiná. Když slyší zpěv krve v žilách, probouzí se její magie. Přízeň. Je propojená s tímto elementem a může ovládat každou kapku krve. Osud jí navíc zahnal na cestu plnou nebezpečí.

V Cyrilii jsou Spřízněnci nežádoucí. Jejich nadání je přísně kontrolováno a většina z nich skončí v otroctví. Je naprosto nevhodné, aby dcera císaře byla Spřízněnkyní a ještě k tomu ovládala krvavou magii. Když jednoho dne naleznou císaře mrtvého a Anu s krví na rukou, je naprosto jasné, kdo je viníkem.

Princezna Anastázie proto zmizela z povrchu světa. Utopila se při pokusu o útěk ze žaláře, kde čekala na popravu. Teď už je jen Ana, která se jedenáct lun skrývala a hledala vraha svého otce. Jediný, kdo jí může pomoct prokázat nevinu je proslulý podfukář Ramson Sedmilhář, který najde kohokoliv i na konci světa. Ten je ale zavřený v nejpřísněji střeženém vězení v zemi. Anu čeká těžký úkol. Musí ho osvobodit a uzavřít s ním kšeft. Oba mají svá tajemství a cíle. Ramson Sedmilhář navíc není nejlstivějším zločincem široko daleko jen tak. S Anou spřádá své vlastní plány. Podaří se jim očistit Anino jméno a spolupracovat? A je tu i naděje na záchranu prohnilého císařství? 

 Takový je život. Tohle není pohádka z dětské knížky, kde hrdinové na konci vždycky zvítězí. Čeká tě ještě mnoho bitev a rozhodně nezvítězíš ve všech. A každý den si budeš muset znovu volit, jestli jít dál, nebo to vzdát. 

Dědictví krve je novým přírůstkem mezi young adult knihy. Láká na zaručené chytáky. Princezna, co umí ovládat krev. Podrazák, který jako kdyby vypadl z příběhu Šesti vran, co oslní  čtenáře svojí drzostí i mazaností. Navíc jedno zkorumpované císařství, kde se děje spousta špatností, ale přesto stojí za záchranu. Zní to slibně, ne?

Tuto knihu od začátku provází kontroverzní pověst. V zahraničí ji nechtěli vydat, protože je příliš krutá. Obchod s lidmi a otroctví je v dnešní době zkrátka tabu. Po pravdě ten poprask kolem vydání nechápu. Ano, jede tu obchod s lidmi na plné obrátky, kape tu krev a jsou tu utlačovaní lidé. Ale po pravdě - v které fantasy nejsou? Prakticky v každé se setkáme s bezprávím a je fuk, jestli jste princezna nebo chudáček Katniss hozená do bojové arény. Život prostě není pohádka a ve fantasy příbězích obvzlášť ne.

V knize se střídají kapitoly, které líčí osud Any a Ramsona. Občas to problesknou i nějaké vzpomínky na minulost. Styl psaní je neutrální a docela dlouho trvá, než se příběh rozjede. Možná proto jsem měla problém si výrazněji oblíbit hlavní postavy a začíst se do příběhu. Ramson i Ana jsou silní, oba jdou za svým cílem i přes mrtvoly. Občas si ušpiní ruce, občas vládne romantika u táboráku a mírně to mezi nimi doutná. 

Ana se snaží očistit své jméno. Mezitím ale během své cesty poznává pravou stránku svého císařství. Život venku a za zdmi paláce je úplně jiný. Snaží se proto o záchranu celé země.  Vyniká talentem přimotat se do problémů. Ať už jde o útěk z vězení, putování tajgou nebo rebelii s dalšími Spřízněnci. Navíc se bude muset vypořádat sama se sebou. Nebezpečné akce si žádají její schopnosti. Je kvůli nim zrůda anebo jí dávají moc něco změnit? Motiv magie spřízněné s určitým elementem je zajímavý. Ale  po každé scéně, kde Anna někomu ,,trhla nebo cukla krví,, mi trochu pocuchala nervy. Vážně by nešlo tu schopnost rozvinout lépe než jen na prosté - trhni si žilou?

V Dědictví krve najdete překvapení, tajemství i rychlejší akční části.  Z knihy na vás dýchne atmosféra císařského Ruska, zimy a krve. Mladší čtenáři budou nadšení. Sečtělejší si příběh jistě také užijí, ale neubrání se porovnávání. Dobrý příběh a originální svět zaujmou a potěší, ale pocit knihomolské extáze Dědictví krve nejspíše nevyvolá.